Autoprotilátky

a Martina Feichter, lékařská redaktorka a biologka

Martina Feichter vystudovala biologii na volitelném předmětu lékárna v Innsbrucku a také se ponořila do světa léčivých rostlin. Odtud už nebylo daleko k dalším lékařským tématům, která ji dodnes uchvacovala. Vyučila se jako novinářka na Axel Springer Academy v Hamburku a pro pracuje od roku 2007 - nejprve jako redaktorka a od roku 2012 jako nezávislá spisovatelka.

Více o odbornících na Veškerý obsah je kontrolován lékařskými novináři.

Autoprotilátky jsou protilátky, které jsou namířeny proti vlastní zdravé tkáni těla. V důsledku toho se vyvine autoimunitní onemocnění. Přečtěte si více o různých typech autoprotilátek a o tom, jaké nemoci způsobují!

Co jsou autoprotilátky?

Autoprotilátky jsou protilátky (obranné látky), které imunitní systém produkuje proti vlastním buňkám nebo tkáni těla z patologické dysregulace. Lékaři pak hovoří o autoimunitním onemocnění. Obvykle jsou patrné v rané dospělosti: Pod vlivem neznámých spouštěčů v prostředí a určitých genetických výbavách imunitní systém produkuje autoprotilátky, které útočí na vlastní tkáň těla.

Kdy jsou stanoveny autoprotilátky?

Lékař stanoví autoprotilátky, pokud má u pacienta podezření na autoimunitní onemocnění. Diagnózu však nikdy nedělá pouze na základě laboratorních hodnot.

Příklady autoimunitních onemocnění a jim odpovídajících protilátek:

Autoimunitní onemocnění	Autoprotilátky
Diabetes 1. typu	ICA (protilátky buněk ostrůvků)
	GADA (protilátka glutamát dekarboxylázy)
	IA2-AK (protilátka tyrosin fosfatázy)
	Inzulínové protilátky
Gravesova nemoc	TPO-AK (protilátka proti peroxidáze štítné žlázy)
	MAK (protilátky proti mikrozomálnímu antigenu štítné žlázy)
Hashimotova tyroiditida	TgAK (protilátka proti tyreoglobulinu)
	TPO-AK (protilátka proti peroxidáze štítné žlázy)
Myasthenia gravis	AchR-AK (protilátky proti receptoru acetylcholinu)
	Protilátky kosterního svalu)
Revmatoidní artritida	RF (revmatoidní faktor)
Revmatická onemocnění (jako lupus erythematosus, revmatoidní artritida, panarteritis nodosa, sklerodermie)	ANA (antinukleární protilátky)
Některé záněty krevních cév (vaskulitida)	ANCA (cytoplazmatické protilátky proti neutrofilům)
Granulomatóza s polyangiitidou (dříve: Wegenerova choroba)	cANCA (cytoplazmatický typ ANCA)
Zánět malých cév (Churg-Straussův syndrom, mikroskopická polyangiitida)	pANCA (perinukleární typ ANCA)
Primární sklerotizující zánět žlučových cest, chronické zánětlivé onemocnění střev, primární biliární cirhóza	Atypická PANCA
Chronická aktivní hepatitida	SMA (protilátky hladkého svalstva)
	ANA (protijaderné protilátky)
Autoimunitní hepatitida	LKM (jaterní, ledvinová, mikrosomová protilátka)

Jak se určují autoprotilátky?

K určení autoprotilátek bude lékař potřebovat normální vzorek krve.

Kdy je hladina autoprotilátek příliš vysoká?

Autoprotilátky hrají důležitou roli v diagnostice autoimunitních onemocnění. Někdy je lze najít v krvi ještě před nástupem nemoci. Detekce autoprotilátek však nedokazuje, že pacient nemoc má. Lékař musí také vzít v úvahu stížnosti pacienta a další výsledky testů.

Mírně zvýšené hladiny autoprotilátek se mohou objevit také u zdravých lidí, například mírně zvýšené ANA nebo revmatoidní faktory u kuřáků, žen, které užívají „pilulku“ nebo u starších osob.

Tagy:  tip na knihu tcm alkoholové drogy