Psychodrama

Aktualizováno dne

Julia Dobmeier v současné době dokončuje magisterský titul z klinické psychologie. Od začátku studia se zajímala zejména o léčbu a výzkum duševních chorob. Přitom je motivuje zejména myšlenka umožnit postiženým užívat si vyšší kvality života tím, že jim předává znalosti snadno srozumitelným způsobem.

Více o odbornících na Veškerý obsah je kontrolován lékařskými novináři.

Psychodrama je kreativní metoda, která se používá zejména v psychoterapii, ale také ve školách, vzdělávání dospělých a koučování. Postižení prezentují své problémy s pomocí ostatních účastníků jako ve hře na jevišti. Aktivní opětovnou aktivací obtížných situací získají postižené hluboké porozumění stávajícím konfliktům. Přečtěte si více o psychodramatu zde!

Co je psychodrama?

Slovo psychodrama se skládá z řeckých slov pro akci („drama“) a duši („psychika“). Psychodrama je tedy o hravém zviditelnění vnitřních mentálních procesů.

Lékař a psychoterapeut Jacob Levy Moreno založil psychodrama ve 20. století. Vyplynulo to z poznání, že lidé se učí především konáním, nikoli mluvením. Zvláště děti chápou svět prostřednictvím hry napodobováním dospělých.

Na rozdíl od jiných psychoterapeutických postupů není ústřední metodou psychodramatu konverzace, ale akce. Psychodrama se obvykle odehrává ve skupině osmi až 15 lidí. V každé relaci může účastník představit svou požadovanou hru nebo téma.

Prostřednictvím scénické reprezentace lze také v přítomnosti zažít a změnit problémy, které již dávno pominuly. Účastníci se také mohou vypořádat se strachy z budoucnosti testováním možných scénářů v hraní rolí.

Kdy děláte psychodrama?

Psychodrama se používá jako metoda v psychoterapii, v supervizi, ale také například v podnikání pro řešení konfliktů ve firmách. V oblasti psychoterapie může být například psychodrama nápomocné při zvládání úzkostných poruch, psychosomatických stížností a závislostí.

Tento typ řešení problémů však vyžaduje aktivní a kreativní akci, a proto není vhodný pro každého. Ti, kteří se zdráhají vyjádřit své pocity před skupinou, to v psychodramatu budou mít těžké.

Pokud chcete vyzkoušet psychodrama, měli byste mít také představivost a empatii. Herecké dovednosti nejsou nutné, ale účastníci by měli být schopni vcítit se do jiných situací a lidí.

Psychodrama bylo původně zamýšleno jako skupinová terapie, ale nabízejí ji i někteří terapeuti v individuálních podmínkách nebo v párových terapiích. V závislosti na tématu se relace mohou prodloužit o několik týdnů až několik měsíců.

Co děláte v psychodramatu?

Psichodrama (terapeut nebo poradce) a skupina se psychodramatu účastní. V každé relaci se pak člen skupiny může stát hlavním hrdinou svého zájmu, tj. Osobou hledající pomoc, která se chce vyrovnat se svými problémy prostřednictvím psychodramatu. Z ostatních členů skupiny, kteří by měli reprezentovat referenční osoby hlavního hrdiny, vybírá spoluhráče nebo „pomocná ega“. Zbytek skupiny může působit jako pozorovatelé.

Na rozdíl od rodinné konstelace hráči nehrají a nemluví svobodně podle svých pocitů, ale dostávají od protagonistů pokyny, jak by se měli ve své pozici chovat.

Z hlediska procesu je psychodrama rozděleno na zahřívací, akční a integrační a hodnotící fázi.

Zahřívací fáze

Psychodrama vyžaduje hodně spontánnosti a empatie. Existují různé zahřívací techniky, které účastníkům pomohou najít cestu do následující hry rolí. Vedoucí se často na začátku ptá na stav účastníků. Každý jednotlivec může svou náladu reprezentovat například držením těla. Pokud se účastníci navzájem neznají, vedoucí je může požádat, aby se v místnosti umístili podle určitých kritérií (např. Místo bydliště nebo věk).

Fáze akce (fáze hry)

V prvním kroku hlavní hrdina skupině vysvětlí problematické téma, na kterém by chtěl zapracovat. To by mohla být například jeho pracovní situace. Druhým krokem je výběr scény, která zobrazuje ústřední problém. Hlavní hrdina a jeho pomocné ego situaci na jevišti zopakují.

V takzvané „výměně rolí“ se hlavní hrdina může přepnout do role pomocného ega a spoluhráče do role hlavního hrdiny. Tato technika pomáhá postiženému lépe se vcítit do pozice ostatních účastníků. Navíc to znamená, že ostatní hráči vědí, jak se v určité roli chovat.

V psychodramatu se používají i jiné techniky. Například „zrcadlení“ by mělo protagonistovi pomoci rozpoznat vnitřní odpor. Vedoucí psychodramatu navíc nechá protagonistu sledovat scénu zvenčí. Při „zdvojování“ vůdce stojí vedle hlavního hrdiny a mluví z jejich pohledu.

Vůdce psychodramatu přeruší hraní rolí, jakmile má dojem, že hraná situace již neposkytuje žádné nové znalosti. Přeruší také hraní rolí, když vyvstanou kontroverznější témata. Jednaná situace možná protagonistovi připomíná scénu z dětství. To je pak okamžitě implementováno do hraní rolí. Tato metoda dává protagonistovi hlubší pochopení stávajících problémů.

Integrační fáze

Po hraní rolí si skupina vymění nápady. Účastníci mohou například podat zprávu o svých vlastních zkušenostech v podobných životních situacích a tím protagonistovi sdělit, že nejsou se svými problémy sami. Mluví také o tom, co cítili a vnímali při hraní rolí. Vůdce psychodramatu nakonec vysvětluje, jaké procesy při hraní rolí pozoroval. V psychodramatu je velká část kladena na vděčné klima.

Hlavní hrdina by se měl ve skupině cítit bezpečně a dostat podporu. Účinek psychodramatu spočívá nejen ve hře rolí, ale také ve smyslu komunity, která ve skupině vzniká.

Jaká jsou rizika psychodramatu?

V psychodramatu se problémy v současnosti aktualizují ještě jednou. Když se objeví bolestivé pocity, někteří lidé se cítí emocionálně zdrceni. Silné pocity při tom může prožívat nejen hlavní hrdina, ale i ostatní účastníci skupiny.

Úkolem vůdce psychodramatu je dbát na blaho všech účastníků a vyhýbat se zahlcení. Čím je však skupina větší, tím je pro vůdce obtížnější sledovat všechny.

Příliš dlouhá relace, špatná struktura a nedostatečná vysvětlení mohou účastníky zahltit nebo zatížit. Pokud mají účastníci akutní duševní poruchu, musí terapeut věnovat zvláštní pozornost tomu, aby hraní rolí nevyvolávalo další stres. Protože to může zhoršit zdravotní stav dotyčné osoby.

Co musím vzít v úvahu po psychodramatu?

V psychodramatu zažijete řadu různých pocitů. Společná zkušenost ve skupině může tyto pocity dále posílit. Aby si všichni účastníci mohli utřídit své pocity, je důležitou součástí psychodramatu diskuse na konci každého sezení (fáze integrace).

Pokud se i po zasedání stále cítíte zmateni nebo zdrceni, měli byste to nahlásit vedoucímu psychodramatu. Pokud jsou negativní pocity stále přítomny i po několika sezeních, měli byste si o nich promluvit s terapeutem v rámci individuální schůzky. To platí také v případě, že máte témata, na kterých nechcete pracovat ve skupině nebo v psychodramatu.

Tagy:  Menstruace příznaky léčivé bylinné domácí prostředky