„Nestaňte se pachatelem“
Christiane Fux vystudovala žurnalistiku a psychologii v Hamburku. Zkušená lékařská redaktorka píše od roku 2001 články do časopisů, novinky a věcné texty na všechna myslitelná zdravotní témata. Kromě práce pro je Christiane Fux také aktivní v próze. Její první kriminální román vyšel v roce 2012 a také píše, navrhuje a vydává vlastní kriminální hry.
Další příspěvky od Christiane Fux Veškerý obsah je kontrolován lékařskými novináři.Sexuologové z berlínské Charité chtějí zabránit tomu, aby se muži s pedofilní tendencí stali pachateli. Toto má chránit děti před potenciálním zneužíváním
V metru sedí muž; ve skutečnosti vypadá velmi sympaticky. Úsměv mu hraje kolem rtů, ale oči má zakryté kovovou konzolou. V pozadí jsou vidět šťastné děti. „Dáváš přednost dětem před tím, co se jim líbí?“ stojí dole. Reklama je součástí mediální kampaně společnosti Berlin Charité. Stojí za tím projekt „Prevence sexuálního zneužívání dětí v temném poli“. Motto je chytlavější: „Nestát se pachatelem“ je to, co říká. Zaměřuje se na lidi s pedofilní tendencí. Mužům, kteří nechtějí napadat děti. Terapie je zdarma a podléhá lékařskému tajemství.
Ne každý se stane pachatelem
Odborníci odhadují, že v Německu je kolem 200 000 pedofilů, což odpovídá zhruba jednomu procentu mužské populace. „Ne každý si ale dítě přivlastnil,“ vysvětluje psycholožka Janina Neutze, která se na preventivním projektu podílí. Zúčastnění sexuální terapeuti chtějí podporovat pedofilní muže v jejich celoživotním boji proti pokušení. Z toho mají prospěch nejen ti, kterých se to týká - děti, které pomáhají potenciálním pachatelům, také chrání.
Pedofilie je porucha sexuální preference. Postižení - téměř výhradně muži - jsou k dětem přitahováni pouze sexuálně. Příčiny tohoto narušeného sexuálního vývoje nejsou dosud známy. Vědci se domnívají, že za poruchou je kombinace biologických, psychologických a sociologických faktorů. Sexuologové v Charité považují pedofilii za chronické onemocnění. „Tlak utrpení je velký,“ říká Neutze.
Pedofilie není léčitelná, ale léčitelná. „Pacienti se především učí ovládat své chování, aby neprováděli své sexuální fantazie,“ vysvětluje psycholog. Mimo jiné je klíčové rozebrat určité představy o dětské sexualitě, které mnoho pedofilů skrývá.
Upravené vnímání
To zahrnuje myšlenku, že dětská sexualita je v naší společnosti neoprávněně tabu a že je pouze osvobozena od pedofilů. „Mezi dospělým a dítětem rozhodně neexistuje konsensuální sex,“ říká sexuolog. Ačkoli jsou děti také sexuálními bytostmi, dávají přednost objevování chtíče v sobě nebo se svými vrstevníky. „Ale rozhodně ne s dospělým mužem,“ vysvětluje Neutze. Pokud je to pedofilnímu pacientovi jasné, neexistuje žádný důvod pro sexuální napadení.
Totéž platí pro sledování dětské pornografie, která nyní masově koluje po internetu. Mnoho dětí se na obrázcích usmívá; že trpí, není pro zkreslený pohled pedofila snadno vidět. „Zde si často musíme nejprve vytvořit povědomí, že to musí být stejně tabu jako zneužívání dítěte sami.“
Mazlení není pozvánka na sex
Terapeutické zaměření je také na mylné interpretace, kterým mnoho pedofilů podlehne. Špatně odhadují chování dětí. Normální dětinská potřeba mazlit se pak je chápána jako pozvánka na sex.
V projektu Charité se pacienti také učí rozvíjet více empatie k obětem. Část terapie spočívá v napsání dopisu oběti fantazie a dopisu, ve kterém sám pedofil vklouzne do role oběti. Právě v kůži dítěte mají někteří představu o tom, jak by se týrané dítě mohlo poprvé cítit.
Kromě toho dostávají pacienti léky, které potlačují jejich sexuální apetit. To jim usnadňuje odolat touze.
Stealth vás činí osamělými
Od zahájení projektu v roce 2005 se psychologové starali o 84 pacientů; 59 z nich již terapii dokončilo. Na čekací listině je více než 100 pedofilů. Účast na projektu je dobrovolná záležitost.
Přibližně polovina těch, kteří hledají pomoc, žije v partnerství, má práci a sociální síť. Ale i u nich je úroveň utrpení vysoká: Nemohou se nikomu svěřit, a proto zůstávají určitým způsobem izolovaní po celý život. Důsledky jsou deprese, úzkostné poruchy a psychosomatické poruchy, jako jsou mentálně podmíněné chronické bolestivé poruchy.
Jak nápomocná léčba skutečně je, se v současné době vědecky zkoumá. „Dosáhli jsme výrazných úspěchů, ale stále musíme dokázat, zda za to mohou výhradně terapie,“ říká odborník na pedofilii.
Mezera v prevenci
Už teď je ale jasné, že projekt uzavírá obrovskou mezeru v prevenci. Existují projekty, které se zaměřují na děti a jejich rodiče s cílem identifikovat a odvrátit hrozící zneužívání. Pro samotné pedofily však byla terapie nabízena pouze do doby, než již spáchali trestný čin a byli dopadeni. Mužům, kteří si všimli, že se jim instinkty vymkly z rukou, až dosud nebylo téměř pomoci.
„Mnoho našich pacientů prošlo odysea při hledání pomoci,“ uvádí Neutze. Problém je v tom, že léčba pedofilie není v osnovách nikde. Většina lékařů a terapeutů se proto cítí zdrcena, když sedí naproti někomu, kdo byl postižen, a nejprve s ním bojují. Navíc si mnozí nejsou jisti svou povinností mlčenlivosti. „Co když se můj pacient stane pachatelem? Mám to nahlásit?“
„Zcela jasně: Ne,“ říká Neutze. I zde platí přísná povinnost mlčenlivosti. Muži, kteří se rozhodnou jít na terapii, si stejně dávají pozor, aby se nedostali tak daleko. V rámci berlínského projektu se někteří pacienti dokonce nechali nějakou dobu poučit, aby unikli kletbě špatně směřovaného instinktu.
Do školy jde projekt
59 ošetřených mužů z 200 000 - to na první pohled vypadá jen jako kapka v moři. Ale každé dítě, které se nestane obětí, počítá.
Mezitím „No Offenders Become“ již udalo tón: V Kielu je další kontaktní místo a v plánu je odnož v Bavorsku. „To je dobrý začátek,“ říká Neutze. „Jsem si jist, že ostatní federální státy budou následovat.“
